← Natalie's Troubles

#Krakov – Luxusní spoj(e)

14. 8. 2019

Říká se, že nejlepší vynálezy a obecně nápady vznikají v hospodě… Konkrétněji – u piva. A tak ani tento výlet nebyl výjimkou! S kamarádem Martinem jsme se vydali vstříc dobrodružství „za humny“ – do polského Krakova.

*26. června po čtvrté hodině ranní – promile nevyčíslena*

„Tyjo, víš co bychom mohli? Někam spolu zajet o prázdninách!“
– „To nezní špatně…, ale kam?“
„Co třeba do Polska? Do Krakova?“
– „Tak jo! To je docela blízko…“
„Počkej, fakt souhlasíš?“
– „Jo, můžem.“

* „jelito, kopyto, platí to“ podání ruky*

A tak bylo, vážení a milí, rozhodnuto!

*29. července*
Vše potřebné spontánně zařízeno – překvapivě zatím žádné komplikace!

*6. srpna – týden před odjezdem*
„Spoj 14. 8. v 8:30 bude zajištěn externím dopravcem. Servis bude omezený. Omlouváme se.“
Ten pocit, když zaplatíte cestu autobusem se servisem a nakonec se žádný servis nekoná… Počkat, vlastně mě to v mém případě vůbec nepřekvapuje! Smutné.

*14. srpna – den odjezdu, ranní zmatky*

V aplikaci společnosti nenalézáme informace k našemu „externímu spoji“, a tak se na autobusovém nádraží snažíme vyhledat odbornou pomoc – „budku“ původního dopravce.

„Dobrý den, odkud prosím pojede spoj do Olomouce?“ zeptal se Martin. Byly nám řečeny dva pojmy – „čtvrté nástupiště“ a „bílý autobus“. Měli jsme tedy jasno. Zamířili jsme na místo dle instrukcí…

„Jedete do Olomouce?“ zeptal se nás řidič autobusu před námi. Na to jsme tak nějak „sborově“ kývli a pán pokračoval: „Za chvíli vyrážíme, tak si rychle uložte zavazadla.“ Urychleně tedy ukládáme zavazadla. Následně v telefonu zobrazuji elektronickou jízdenku… „Ale vy nejedete s námi!“ zvolá řidič a vyžene nás svým výrazem ve tváři.

Nato si s Martinem prohodíme pár nechápavých pohledů a komentářů… Vzápětí zjišťujeme, že má „čtvrté nástupiště“ sektor A a B. Lepší varianta „bílého autobusu“ odjíždí a my zíráme na to, v čem strávíme následující hodinu. Ne, obyčejný autobusu nám nevadí – to vůbec! Spíše to, že za cenu toho, co jsme mohli mít – nemáme vlastně vůbec nic. Ale co
– život jde dál a my celou situaci bereme s nadhledem a humorem! 

*Olomouc*
V Olomouci přestupujeme na vlak. Naše jízdenky spadají pod jeho bezpochybně nejlepší část – do Low cost zóny. Nutno dodat, že můj původní lístek spadal pod „Ekonomický standard“, ale to bychom s Martinem seděli každý na druhém konci vlaku… Těžký to život cestovatele!

Při koupi lístků jsem však opomenula jeden pro mě klíčový fakt – a to směr jízdy. Naše sedadla byla proti směru jízdy. Asi si říkáš, co je na tom tak důležitého… A nebo mi rozumíš… Nic mezi tím. Odmala trpím kinetózou – nevolnostmi při cestováním v dopravních prostředcích. Pro mě je tedy směr podstatný. Wow, ta poslední věta zní jako životní motto. No, to je jedno, pokračuji… Od mých mladých let se tyhle nevolnosti ustálily, ale jistý typ závratí mám dodnes. Někdy to dopadne lépe, někdy hůře. Samozřejmě závisí i na jiných faktorech…

„Možná jsem se měla podívat, jakým směrem budeme sedět,“ zmínila jsem se Martinovi. Po odvykládání srdceryvného příběhu o mé kinetóze se zeptal, zda to přežiji… Kývla jsem. A je to tady, vážení a milí, první reakce bez rádoby vtipné věty: „Když to na tebe přijde, zvracej do uličky.“ No nic, dost k mému zdravotnímu stavu!

Tu hodinku jsme v klidu zvládli. Bavil nás naproti sedící „pár“:
„Tatry jsou krásný, uvidíš. Jsou tam pěkný výhledy,“ sdělil muž do pléna.
– „Myslela jsem, že řekneš „pěkný kluci“. Škoda…,“ smála se slečna.
V tom jsem se začala smát i já a nemohla jsem to zastavit. Martin dělal, nebo aspoň vypadal, že nechápe čemu – asi aby to nevypadalo, že se směji jim… Řekni, že tyhle situace znáš… Její tón hlasu, to, jak pozorovala Martina a držela knížku s názvem Já, kůň… Když se tohle všechno spojilo s mou únavou, byl to super zážitek! Cizí rozhovory se samozřejmě neodposlouchávají, ale tohle zkrátka nešlo neslyšet… 

*Ostrava*
Zmocnila se nás chvilková panika. Čekala nás totiž nelehká mise – nalézt autobusové nádraží a naše nástupiště. Proč jsem tak ironická a sarkastická?! Autobusové nádraží bylo samozřejmě hned vedle toho vlakového. Paradoxně jsme náš autobus nalezli hned, v což jsme ani nedoufali… Spoj měl odjíždět za dvě minuty, takže jsme nahodili rychlé tempo a do minuty byli na místě.

V cíli našeho spěchu však od stevardky zaznívá: „I’m sorry, we are 15 minutes late.“ Na otázku, odkud spoj pojede, je nám a asijským cizincům řečeno: „Do you see that yellow something?“

A tak bereme zavazadla a směřujeme k „yellow something“. Po patnácti minutách spoj opravdu přijíždí – ale zastavuje přímo naproti.

Jede se dál! Tentokrát i se servisem. Nefunkční obrazovky, nefunkční sluchátka, nefunkční tlačítko pro přivolání servisu, až moc funkční klimatizace a káva. No prostě Fun&Relax!

„Při cestě do Ostravy jsme signál, bohužel, chytili až za Krakovem,“ sděluje slečna stevardka stav situace s obrazovkami paní přes uličku…

Byla to dlouhá cesta! Z patnáctiminutového zpoždění se vyvrbilo zpoždění hodinové. Cesta tedy trvala tři a půl hodiny. Přes všechny nedostatky to ale bylo vlastně parádní! Komu se stane tolik věcí během jednoho dne? A to šlo pouze o jeho začátek!

*Krakov*
Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme – už jsme tu! V obléhání obvařánků (obwarzanek) a zapékanek (zapiekanka) hledáme automat na jízdenky. První, na který narazíme, se však přátelit nechce, a tak vycházíme z Kraków Główny Osobowy za lepším. Nalézáme a kupujeme třídenní jízdenku. Poté nastává ten velký moment – cesta do víru velkoměsta. Za pomoci polské aplikace jakdojade.pl jsme na tuto výzvu zcela připraveni! Stojíme na zastávce a čekáme na spoj 501.

Projíždí již třetí mikrobus a sedmý autobus – jen naše linka nikde! V aplikaci se dočítáme o zpoždění. Nic nás však nerozhází! Cestovatelské nadšení neupadá – čekáme dál.

Po půlhodině už ztrácíme naději… A vtom náš odvoz přijíždí!

*pokračování příště*


(S)MĚJTE SE!



Líbil se vám článek? :)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *