← Natalie's Troubles

Návod k sebedestrukci

7. 7. 2018

Vážení a milí,

dnes jsem si pro vás připravila návod k účinné sebedestrukci!

Návod k sebedestrukci

Co budeme potřebovat: míč, dvanáctičlenný tým, štěrk a boty o cca dvě čísla větší, než je vaše velikost nohy a menší obnos peněz

Postup:

V první řadě je potřeba, abys vyjel/a na školní či jakýkoliv jiný výlet do rekreačního střediska. Splněno? Tak to můžeme pokračovat. Hned první den se s ostatními účastníky dohodni na nějaké míčové hře – nejlépe vybíjené. Dále si najděte vhodné hřiště – dá-li Bůh – se štěrkem. Hotovo? Výborně! Pro začátek si do štěrku nohou vyryjte hrací pole – tak si vytyčíte prostor pro hru. Tento prostor by měl být rozdělen na dvě „stejné“ poloviny. Dbáte-li na přesnost, doporučuji deseticentimetrové pravítko. Následně rozdělíme hráče do dvou vyrovnaných a stejně početných týmů a určíme kapitány obou skupin. Pak už může tato hra o život začít! Dál už snad pravidla vybíjené v družstvech znáš… Pojďme se přesunout k sebedestrukci… Tvým cílem je zůstat v poli jako předposlední hráč před nástupem kapitána jako hráče posledního. Boty větší velikosti máš? Můžeme tedy začít! Běhej ze strany na stranu, padej na zem a úspěšně chytej míč. Po cca třetím pádu spadni i počtvrté – na záda. Snaž se zvednout. Nejde to, co? Ze samé bolesti se začni smát… Zvedni se a zkus to rozchodit. Furt to bolí? Ale prosím tě! Jdi pokračovat ve hře. Ale ono to pořád bolí, že ano? Hlavně to nevzdávej! Chceš přece vyhrát! Vzdej to. Zkus si v rekreačním středisku „vykomunikovat“ obvaz či obinadlo. Počkat, co? Na marodce, kde jste ubytovaní, není lékárnička? Žádný obvaz tu nikdo nemá? Jak je to možný? Ani ti dobrovolní hasiči? Zavaž si kotník šátkem spolužačky či spolužáka a zkus se pohybovat jen minimálně. Přečkej noc.

Druhý den si „běž“ koupit obinadlo do vedlejší vesnice. Spíš se tam nech odvézt. Zakup to nejdražší obinadlo, které budou mít – elastické samofixační je totiž to pravé ořechové! Když jde o zdraví, nešetří se!

„A Naty, co s tím vlastně máš?“

„To vážně netuším, ale jistě to nebude nic vážného.“

A tak jsem po celou dobu školního výletu byla takzvaně „mimo hru“. 

 

Co s tím mám, jsem zjistila  až deset dní po incidentu. Doufala jsem, že bolest prostě ustane…  A ono ne.

„Máte podvrtnutý kotník a natažený vaz. Chce to být v klidu… Žádný běh a zbytečná chůze navíc, budete si to muset fixovat – minimálně 14 dní. Měsíc se moc nepohybujte.“

Jak má být člověk o prázdninách v klidovém režimu? 

 

A tak mě kotník pobolívá už od konce června… No, a co vy a doktoři?

 

SMŮLE ZDAR!

 

 

Varování: Tento článek nevybízí k sebepoškozování, jedná se pouze o skutečný příběh.

Líbil se vám článek? :)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *