← Natalie's Troubles

9. 10. 2017

Co se týče mé osoby, mám pocit, že už mě nedokáže absolutně nic překvapit! To mě poměrně děsí…

Člověk se snaží a nakonec je snaha marná!

Pondělí. Začátek týdne. Den po víkendu. No jo, sakra, pondělí!

Že bych vyjela dříve z domu, abych byla ve škole pěkně na čas? Pěkný nápad, Naty!

Je 7:42 a Natálie stojí na zastávce a čeká na spoj, co má zpoždění jednu minutu… Jedna minuta? Zanedbatelný časový úsek… Cajk. Po minutě nastupuji do trolejbusu a usedám vedle paní s knížkou. Plná naděje na včasný příchod koukám z okna a užívám si barev kolem nás. Miluju podzim, fakt jo. Jsem fascinována naprosto každým stromem, každým listem… Najednou ale spatřím kolonu, která se mi až tak barevně nejeví… Do háje! Na druhou zastávku jsme dojeli po patnácti minutách… Na třetí jsme dorazili po dalších patnácti… To prostě chceš! Pondělí ráno a já stojím v koloně, která nemá konce… Čas neúprosně běží a začínám být dost na prášky!

„Naty, musíš vystoupit,“ říkám si v duchu. Vystupuji tedy v půlce kopce na zastávce, jež je na znamení a přemýšlím, jakou variantu cesty zvolím nyní… Čas se krátí, a tak mě nenapadne nic jednoduššího, než že si seběhnu zbytek kopce! Když přeskočím fakt, že jsem málem třikrát spadla při zakopnutí, běželo se mi docela dobře! Pod kopcem na mě čekaly čtyři semafory… No potěš! Celý proces trval tak deset minut. Kdyby mě v tu chvíli viděla policie, jsem zavřena za přecházení přechodu na červenou… Zoufalý! Když doběhnu na zastávku, zjišťuji, že mi to právě ujelo…

A protože toho je pořád málo…, proč nepotkat bývalého? Žádný oční kontakt!

Jakmile se ocitnu v tramvaji, na chvíli pocítím vnitřní klid… Ale ten dlouho nevydrží. Po pár zastávkách se před námi objeví další problém. Dopravní dispečink nesmí chybět! Kolikže to mám času? Dámy a pánové, nyní zvoní!

Konečně přestupuji na poslední spoj této jízdy smrti! Zpozoruji spolužačku a zvolám hlasité „ahoj“, na které mi odpovídá úplně někdo jiný – můj bývalý spolužák! Co bude dál?

V tramvaji probíhá kontrola jízdenek! Ne, že bych jezdila na černo, ale kdo má aktuálně „předplatní jízdenku“ jinde než u sebe?! Hrozí mi pokuta ve výši padesáti korun… Spíš se hrozím dlouhého vyřizování s revizorem… Jízdní doklad na mě čeká ve škole, která je ode mě už jen dvě zastávky… Revizor vystupuje. Poslední kontrola proběhla u kluka přede mnou!

To jsou dneska nervy, ach jo.

Do školy vcházím po hodině a patnácti minutách… Pozdě. Deset minut po zvonění.

Asi si ťukáte na hlavu, jak se tohle všechno může odehrát v jedné hodině a blbých patnácti minutách… Omlouvám se, ale nemám odpověď.

Snad jen stále platí, že jsem smolařka. Smolařka se špetkou štěstí.

Líbil se vám článek? :)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *